Hvězdy seriálu Kancl se spolu znovu sejdou – tak trochu

John Krasinski obsadil svůj nový chystaný snímek. Součástí jeho vysněného obsazení je i jeho „exšéf“ Steve Carell.

I přes to, že si režírování osahal už při vystupování v populárním seriálu Kancl, Krasinski prorazil v režisérském světě až díky Tichému místu z roku 2018 a hodlá ze svého úspěchu těžit i nadále. Pro příští rok si naplánoval nový rodinný snímek, který před několika dny oznámil na svém instagramovém účtu.

zdroj: pinkvilla.com

Kdyby – rodinný film, napsaný samotným Johnem Krasinskim by měl vyprávět dětský příběh o hledání a znovuobjevení vlastní představivosti. V současné době o chystaném filmu více informací není, ale získal si pozornost právě díky svému obsazení, za které patři Krasinskému rozhodně uznání, protože získal poměrně zvučná jména. Kromě již zmíněného Steva Carella, který se od natáčení Kanclu poprvé znovu profesně setká s Johnem Krasinskim a lze to tak označit za jakýsi malý reunion se ve filmu objeví i Ryan Reynolds, Phoebe Waller-Bridge (Solo: Star Wars story) a Fiona Shaw (Harry Potter).

Co kdybych mohl obsadit mé vysněné herce… Co KDYBY, dopsal Krasinski ke svému příspěvku. zdroj: Instagram.com

Všech devět sérií seriálu Kancl můžete v tuto chvílí sledovat na Netflixu, Tiché místo nebo seriál Jack Ryan pak na Amazon Prime.

Těšíte se na nový Krasinskiho film? Obstál u Vás jako režisér, nebo by se měl raději věnovat jen hraní? Dejte nám vědět v komentářích…

Kevin James chce dalšího Poldu ze sámošky

Ve svém posledním rozhovoru známý komik potvrdil, že by se rád vrátil jako přitroublý policista Paul Blart.

První snímek s obtloustlým strážníkem pořádku vyšel už v roce 2009 a ihned si získal určitou oblibu u fanoušku podobných přitroublých „sandlerovských“ komedií. Paul Blart toužil po práci u státní policie v New Jersey, ale protože kvůli hypoglykemickému záchvatu zkolabuje při zkouškách a přijde o možnost splnit si svůj sen. Není pak divu, že svou dočasnou práci bere až přespříliš vážně.

zdroj: csfd.cz

Jako náhradu vezme práci „securiťáka“ v místním obchodním domě. První film sleduje jeho počátky jako obchodního hlídače – v pokračování se pak Paul Blart podívá do Las Vegas, kde samozřejmě způsobí rozruch.

zdroj: fansided.com

Každý fanoušek Kevina Jamese a jeho klasického, osobitého humoru by rád viděl, jaké další trable může polda ze sámošky způsobit. A zdá se, že sám James by rád objevoval čeho všeho je tato postava ještě schopna. V jednom z posledních rozhovorů, který poskytl webu ScreenRant totiž řekl, že by se do role rád vrátil. „Musíme to ještě vyřešit, ale rád bych. Zatím nevím o čem by to tentokrát bylo, ale natáčení ve Vegas byla ohromná zábava. To jsem si užil.“

zdroj: fdb.cz

A poslední film rozhodně nechal místo pro další zápletky. Blart byl naposledy viděn jako koňská policejní patrola a jeho vlastní kůň ho nakopl. Většina fanoušků by si přála, aby další pokračování navázalo přesně tady. Uvidíme co přivede budoucnost, ale rozhodně těchto přitroublých komedií není nikdy dost a Kevin James je jedním z oblíbených komiků.

A pokud hledáte čím vyplnit čas, na Netflixu v současnou chvíli najdete nový film „Domácí tým“, kde uvidíte právě Kevina Jamese po boku Taylora Lautnera nebo třeba Roba Schneidera…

Co vy? Máte rádi filmy Kevina Jamese a chtěli byste vidět další díl jeho Poldy ze sámošky?

It Takes Two se dočká filmového zpracování

S přípravami by měli pomoct i scénáristé úspěšného modrého ježka Sonica, který momentálně čeká na uvedení svého pokračování v kinech.

Videohry se v posledních letech rozhodně stávají novou látkou, ze které čerpá nejeden scénárista či režisér. Právě teď máme v kinech Uncharted a brzy se dočkáme už zmíněného druhého Sonica. Velké a hlavně známé tituly ale nejsou jediné, které by měli na filmovém plátně dostat šanci – a neberte mě špatně, i když „It Takes Two“ získalo v roce 2021 ocenění Hra roku, nejedná se doslova o klasickou „tříáčkovou gamesu“. Je to ale dobře nebo špatně?

zdroj: zing.cz

Výše zmíněná multiplayerová gaučovka pro dva hráče sleduje osud dvou rozhádaných rodičů, kteří se potom, co je jejich dcera zaklela do malých panenek snaží společnými silami vrátit zpět do vlastních těl a cestou znovuobjevují svou ztracenou lásku. Josef Fares, zakladatel studia, které za hrou stojí, se zmínil o tom, že při tvorbě hry si všichni užili spoustu zábavy a také dodává: „Díky tomu, že je to velmi výpravné, akční a představuje to spoustu šílených postav, myslíme si, že potenciál pro film je velký.“ A jeho tvrzení by nemuselo být daleko od pravdy, hru totiž už teď spojuje s jinými filmy docela dost podobností.

zdroj: vortex.cz

Jako celek by na někoho „It Takes Two“ totiž mohlo působit například jako Příběh hraček, kdy i tady neživé objekty procitnou, někdo by mohl zase vycítit podobnost mezi Slonicí se kterou se ve hře setkáte a postavou Bing Bonga ze snímku V hlavě. Pomůžou tyto malé části rovnice k dobrému výsledku, který si stejně jako hru dokáže užít s příjemným pocitem celá rodina? Uvidíme…

K tvorbě se zatím nepřihlásilo žádné studio ani streamovací služba, nicméně to prý jen kvůli souboji o práva, který právě probíhá. Velká víra padá také na ramena Pata Caseyho a Joshe Millera, autorů Sonica, kteří snad dokáží skoro 12 hodinový herní příběh převést do smysluplného filmového děje.

Psí ostrov (2018)

Téměř před deseti lety se Wes Anderson vytasil s animákem Fantastický pan Lišák, který krom známých hlasů, ukrytých pod vystupujícími loutkami, nabídl i velmi dospělý příběh s příměší lehkého, ale účinného humoru. Bude nyní i Psí ostrov další ranou do černého? 

Režisérem tohohle novýho animáku je týpek z americkýho Texasu, kterej dělá filmy očividně spíš pro radost. Většina jeho filmografie je o krátkometrážních snímcích a velkejch děl má jako šafránu. Když už ale Wes Anderson spáchá nějakej celovečerák, je to bomba, kterou nelze přehlédnou. A to už jak díky obsazení velmi zvučných jmen do hlavních rolí, či neskutečně originálním zpracováním. Ku příkladu lze použít třeba Grandhotel Budapešť, kde vystoupili – Edward Norton, Jeff Goldblum, Bill Murray, Willem Dafoe, Ralph Fiennes a další a další velcí herci Hollywoodu. Druhým snímkem, který uvedu abych ukázal, že mám Andersona v malíku, je třeba již zmíněný loutkový animák Fantastický pan Lišák. Zde se v hlavních (hlasových) rolích předvedli např. : George Clooney a Meryl Streep. Poslední Wesův film – Psí ostrov – také není výjimkou. Zvučná jména, originální zpracování a inteligentně vypadající téma, to by mohlo vyjít ne?Japonské souostroví, za dvacet let ode dneška (záleží teda samozřejmě kdy to čtete). Město Megasaki se stalo ohniskem psí chřipky a tak starosta Kobayashi musí jednat. Vydává proto oficiální dekret o vyhoštění všech psích mazlíčků na ostrov, který do této doby město užívalo pouze jako skládku odpadků.  Jako exemplární příklad je prvním psem (pes nula) na ostrov odpadků, nyní nově Psí ostrov, odeslaný Flíček (Spots), psí bodyguard přímo ze starostenské kanceláře. Půl roku po odsunu psů z centra Megasaki. Na Psí ostrov ztroskotá malý letoun nesoucí také malého pilota jménem Atari. Ten se vydal na pátrání po svém mazlíčkovi… Flíčkovi. Ano, starosta Kobayaši je totiž pěstounem Atariho a pořídil onoho chlupáče jako jeho ochranáře. Mezi nimi ovšem vzniklo pouto silnější než pracovní. Atari tak za pomoci smečky pěti divokých psů putuje po Psím ostrově a cestou odhaluje tajné plány jeho pěstouna, které nejsou tak úplně čestné…Wes Anderson je neskutečně kreativní a inteligentní člověk s velmi svérázným humorem. Fantastický pan Lišák už tenkrát nasadil laťku vysoko a když se nyní rozhodl následovat snímkem Psí ostrov, kde hlavními postavami opět budou loutková zvířata mluvící nejznámějšími hlasy Hollywoodu, čekal jsem úspěch a neskutečně jsem se těšil. Příjemný způsob vyprávění, kombinace různých druhů animací a nebo snad skvěle napsané dialogy, které sice občas možná ženou děj trochu moc kupředu, to ale vynahradí spousta pěkně užitých metafor a chytrý příběh s roztomilým podtextem, který dojme nejen psí páníčky. Psí stereotypy vyobrazené na jedničku a k tomu vše podkreslené super hudbou od Alexandre Desplata. Rodinné animované dobrodrůžo pro děti, jejich rodiče i psy, Wes Anderson je potěší všechny.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Inteligentní, trefný a svérázně vtipný dospělácko/rodinný animák, který potěší nejen pejskaře, ale i jejich mazlíčky. Příběh se odvíjí svižně, ovšem kvůli občasně moc rychlým dialogům až moc. Pak si ale zachrání krk velmi tvůrčím způsobem animace a pěknými kulisami. Slavné hlasy jako Bryan Cranston, Jeff Goldblum, Ed Norton či Bill Murray jsou samozřejmě také stěžejními prvky a díky parádní režii šikuly Wese Andersona máte po dlouhé době k dispozici animovaný film, za který se nemusíte stydět, že ste viděli a nebo se bát, že by mohl Vašim dětem usmrtit mozkový buňky.

95%

Ready Player One (2018)

Je poslední film Stevena Spielberga stejně dobrej jako ty legendární který „vykrádá“?

Spielberg je dnes již pojem ve filmovém průmyslu. A to jak režisérský, tak producentský, neboť když zrovna nemá nějaký snímek plně pod svou taktovkou, tak do řady projektů zdárně kecá. Seznam jeho povedených počinů více než převyšuje ty, které třeba trochu nevyšly. Vždy dokáže ve svých filmech velmi dobře zprostředokovat atmosféru a pak i předat publiku něco, co by si z jeho filmu měli odnést. Dokázal Steven všechno tohle i ve svém nejnovějším a velmi očekávaném snímku Ready Player One?Příběh o světě budoucnosti, kde lidé už nemají kam jít. To teda aspoň tvrdí hlavní postava, pojmenovaná na styl komiksových hrdinů – Wade Watts. Jediné místo úniku z ošklivého světa, je virtuální realita stvořená vývojářem Jamesem Hallidayem zvaná – The Oasis. Místo, kde můžete být kýmkoliv, čímkoliv a dělat cokoliv. Nejenže je toto místo cílem většiny obyvatelů, pravděpodobně celé Zeměkoule, tak se sem snaží prodrat samozřejmě i různé společnosti, které by rády zahltily celou OÁZU reklamami a zpoplatnily členství. Jedním z těchto korporátů je i tzv. IOI, která zaměstnává nespočet „vojáků“ bojujících s ostatními obyč hráči o získání EASTER EGGU (překlad. Velikonoční vejce). Kdo zmákne totiž řadu úkolů, questů chcete-li, nakonec získá možnost, stát se novým vedoucím, adminem chcete-li, celé Oasis. Každopádně ve zkratce, Wade si myslí, že on je tím pravým, kdo by měl vyhrát. Otázkou pak zůstává, zda-li se mu to podaří, když proti němu stojí celej server protivníků?Našlapaná moderně zpracovaná devadesátková akce podkreslená tematickou hudbou a nespočtem postav a věcí z dnes již legendárních filmů, jako např. DeLorean z Back to the Future, kterej je kombinací KIDa z Knight Ridera a auťáku z Krotitelů duchů. Tohle uspokojí jak dnešní mládež, tak jejich rodiče. Jasně, tenhle kredit nemůžeme úplně připisovat Spielbergovi, neb autorem původní knihy je Neil Gaiman, ale kdyby už nic jiného, Spielberg si minimálně vybral nejlepší čas, převést tento příběh na plátna kin. Zápletku podává celkem jednoduše, mohlo by se zdát, že sem tam až moc. Některá jednání postav pak mohou občas působit nelogicky či lehce krkolomně. I přes tohle ale vše odsýpá, má to spád i příjmenou pointu. Spielberg zdárně jako Mario, skáče mezi levely komedie, rodinného filmu, lehké pohádky a bláznivé „bayovské“ akce.  Občas se možná přistihnete, že kvůli velkému množství odkazů na spoustu jiných věcí, her a filmů, začnete spíše hledat, než sledovat příběh i to je ovšem část, která tomuhle filmu patří a nelze ji asi vytýkat jako chybu. Smutkem ovšem bylo, že jsme se nedočkali potitulkové scény, tohle Spielberg, dle mého, nevychytal.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Výlet do devadesátek se Spielbergovi slušně vydařil a tak si v kinech můžou snímek vychutnat i děti se svými rodiči. Každý najde to svoje a kdejaký geek bude na film muset koukat vícekrát, aby našel všechny vejce. Trefil i dogma dnešní doby, kdy hry už přestávají být pouhou zábavou a společně s předlohou N. Gaimana nám naznačují, proč hry prvotně vůbec vznikly. Přes občasné krkolomné či nezáživné konverzace vše vyvažuje vizuální zpracování a pěkná akce. Easter eggů je tolik, že občas mohou odvést pozornost od hlavní dějové linky, ale já je rád. Ze všeho nejvíc zamrzela absence potitulkové scény, která by, podle mě, u filmu tohoto typu, neměla chybět.

70%

Rampage: Ničitelé (2018)

 

Týpek co má na svědomí tenhle biják se jmenuje Brad Peyton a se „Skálou“ Johnsonem už udělal jeden takovejhle podobnej pokus, který se tehdá jmenoval San Andreas. Přijetí bylo vlahý, vytýkala se mu předvídatelnost, zbytečně moc klišé a hloupý scénář. Peyton se ale nevzdává a zkouší na filmová plátna přinést po dvou letech něco podobného… poučil se ale ze svých předchozích chyb?Když vezmeme v potaz, že tentokrát se Dwayne Johnson spolčí s velkou albínskou gorilou, aby zachránili svět, tak to nezní moc jakože by nám Brad Peyton chtěl zničehožnic začít servírovat nějaké vysoce inteligentní a filozofické snímky. Je fakt, že The Rock jako osamělý primatolog Davis Okoye, který má za nejlepšího kámoše bílou gorilu, to zavání ptákovinou. Ale nebojte bude to ještě lepší… Vona totiž nějaká zlá společnost dělá divný pokusy ve vesmíru a když jednoho krásnýho večera jejich pokus krachne a vzorky nějaký divný látky se po nehodě dostanou na zem, tak nejenže se toho George (ta albínská gorila) načichá, ale společně s ním si to šňupne i vlk a krokodýl. Pak všichni společně vyrostou do nevídaných rozměrů a začnou bejt slušně agresivní. Zlá společnost se nejdřív pokusí tyhle nezdařilý a nechtěný experimenty zlikvidovat a tak pošlou Deathstrokea… ne sorry, špatnej film… Joe Manganiella, aby vyřídil vlka, kterej se mezitím naučil i lítat. Vláda chce samozřejmě taky tenhle problém jako gorila vyřešit, a tak, ale tentokrát na George, vyšlou tátu Batmana… sakra, už zase… chci říct Jeffrey Dean Morgana. Je tam ve filmu taky Naomie Harris, ale ta jen většinu času dělá, že dělá. Teď to asi zní, jakože má Peyton v hlavě fakt slušnej guláš… škodí to ale tomuhle filmu?I když předchozí odstavec může znít jako totální magořina, tak je tu fakt, že film má inspiraci ve hře Rampage z roku 1986. To by byla částečná omluva. Je ale opravdu omluva potřeba? Tenhle film je totiž i přes to, že v traileru se fakt tváří jako jednoznačný bláznivý béčko, který jen ulovilo hustý obsazení, docela solidním áčkovým počinem. Minimálně teda jeho prvních 70 minut. Pěkné až hororové scény, vyvážené velmi zdařilou akcí, podkreslené dobrou hudbou a velmi fajnově střižené do dobrého rytmu. Dwayne klasicky předvadí super symbiózu mezi komikou, vážností, akčností a vším ostatním co umí, J. D. Morgan je parádní kovbojskej agent, kterej byl do filmu obsazenej beztak kvůli jednomu vtipu o Justice League, ale jsem rád že zůstal i potom. Naomie Harris úplně neoslovila, ale je možný, že za to mohla hlavně její postava. Když se dostaneme na konec snímku, opět se trochu přehoupneme do nějakých těch klišé a již zmíněné lehce béčkové akce, ale zas tak moc to neurazí.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Filmeček kterej o sobě na první pohled dle mého tvrdí, že je něco míň než fakt je. Trochu jsem se bál označení guilty pleasure, ovšem ani se moc nestydím, že se mi to líbilo. Relaxační a oddychová akční, lehká komedijka, která občas obohatí děj něcím lehce hororovým a nečekaným. Po první půlce trošku tíhne k béčkovému výsledku, ale herecké obsazení a výkony, společně s dobrou hudbou a zdařilým střihem, mě pořád utvrzují v tom, že film má na víc a lze Rampage doporučit na večer s přáteli, kde si ho jednoznačně můžete velmi užít…

75%

Mute (2018)

Duncan Jones se vrací téměř po deseti letech s další scifárnou, tentokrát za podpory Netflixu. Naplní očekávání, nebo Mute nedosáhne na laťku, kterou stanovil v roce 2009 snímek Moon?

 

Každý fanoušek sci-fi žánru, by měl vědět, že existuje film Moon. Velmi nízkorozpočtová, avšak kvalitně zpracovaná podívaná z rukou syna mimozemského Ziggy Stradust’a aka David’a Bowie’ho. Duncan Jones se tímhle filmem rozhodně dostal do hledáčku mnohých. Když ukázal, že je schopný za relativní minimum peněz, doručit neskutečnou pecku, mohl se vrhnout i na odvážnější projekty. Největším bylo asi filmové zpracování počítačové hry Warcraft, která si obecně u publika stojí celkem dobře. Nyní se s filmem Mute však opět rozhodl lehce navrátit ke kořenům…Poznejte mladýho amiše Lea, kterýho nešťastná náhoda a víra jeho rodičů, v poměrně útlém věku připraví o hlas. Vy s ním ale prožijete hlavně budoucnost, kde Leo vede relativně normální život, aspoň tak jak to na němýho amiše v moderní budoucnosti může jít. Má holku, práci, byt a všechny tyhle blbůstky kolem. Všechno je v relativním pořádku, dokud teda nezjistí, že jeho holka řeší svoje trable z minulosti a jemu to nezačne taky ku*vit život. Nejenom že kvůli ní dostane několikrát pořádně po hubě, tak bude muset navíc začít používat třeba mobilní telefon, hrůza co? V průběhu dvou hodin společně s Leem zjistíte, že Naadirah (jeho holka), je úplně někdo jinej než ste si mohli myslet a že v budoucnosti sou všichni permanentně nasraný…Krásná filmařina. To je aspekt, který hlavně tento film dostává do jiných sfér. Je totiž fakt, že němej amiš ve futuristickým Berlíně v podání Alexander’a Skarsgård’a je sympaťák a jako všichni severský herci, jeho styl vystupování je odlišný, civilní a fajn na koukání. Kulisy jsou jednoduché a rozhodně to není jako sledovat novýho Blade Runnera, ale co, mě to fakt nevadí. Beztak, tenhle jednodušší styl k Jonesovi patří. Z dalších postav jednoznačně zaujme Paul Rudd, kterej je docela krutej záporák a vlastně i jeho kámoš Justin Theroux je velmi zajímavá vložka. Celá sestava dává nakonec dohromady zajímavé panoptikum charakterů a vlastností. I přes to, že příběhově to lehce drhne, sem tam je něco moc natažený nebo zbytečný, dokáže to dokonce i onen skromný vizuál vyvážit a společně s pestrým kaleidoskopem postav to pro mě nakonec dohromady dává celkem fajn podívanou.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Duncan Jones po perfekním Moon’u přináší jeho duchovní pokračování a i když, hlavně po příběhové stránce, to není vyslovený majstrštyk, tak nápad, herci a scénografie to dokonale kompenzují. Akce není přehršel, nicméně její decentní projevy jsou poměrně zdařilé. Panoptikum postav je zvláštní, ale uspokojující. Herecké výkony jsou jednoduché, ovšem zapadají a dodávají celku příjemnou střídmost. Kýžený easteregg se Sam’em Rockwell’em dorazil, ale úplně nenadchl. Mute jako příjemná a decentně zpracovaná futuristická oddychovka, za mě určitě ano, ale Moon je pořád na špici…

60%

Brawl in Cell block 99 (2018)

Vince Vaughn jako psychopatická verze Bud Spencer’a, která ti dá řádně po držce, když se mu to zrovna bude hodit…

S. Craig Zahler toho nedělá zas tak moc. Na svým kontě má všeho všudy jako režisér zatím tři hotový filmy… ty pak ale zase fakt stojí za to. Jednou z úchyláren, kterou třeba udělal je snímek Kosti a skalp (Bone Tomahawk, 2015), kterej vypráví o divokým západě a kanibalskejch indiánech, hustý ne? Teď se Zahler přesunul do dnešní doby a vzal si na paškál vězeňský téma. Do hlavní role obsadil komediální hvězdu Vince Vaughna a že ten umí bejt teda kur*a hustej… Vince tentokrát hraje vobyčejnýho americkýho týpka, o kterým toho vlastně nevíme moc. Jenom to, že jeho žena potratila a jejich vztah je od tý doby trochu nakřivo, jo a taky, že byl asi svýho času boxer. Tahle informace je ale ve filmu tak hezky neobjasněná a dodává hlavní postavě příjemné tajemno. Živobytí mu obstarává odtahování aut, teda jen do doby než ho vyhodí. Pak převáží drogy… pro kámoše… No a právě při jednom takovýmhle svozu se to posere a Brad, teda sorry, Bradley skončí u soudu. Je to hodnej kluk a i přesto, že jeho kumpáni byli fakt dementní, rozhodne se je nenaprášit a přijmout trest, kterej ho čeká. Jasně, lehce ho nas*re, když ho odsoudí na dýl než čekal, ale co už… víc ho naopak naštve, když se dozví, že jeho ženu unesli a hrozí jí potratem, pokud Bradley nesplatí svůj dluh. Tím začíná Bradleyho zběsilá a brutální jízda skrze americký věznice…Jednoduchej a skromnej příběh, kterej v sobě má tunu násilí, divnou romantiku a lehkou akci. Všechno spojený nenáročným střihem, prostředím a překvapivě povedeným herectvím Vince Vaughna, pro kterýho tohle byla asi životní role. Nemáme tu žádnou velkou pointu, metaforu ani jiný kecy kolem, celý je to jenom o tom, že s hlavním hrdinou se lze sžít a soucítit a že pro lásku člověk udělá cokoliv. Vyrcholení je sice po tom všem skvělým násilí a malinkým napětí trochu kýčovité a lehce stupidní, ale pořád neurazí, ba naopak nakonec možná i přes to vše potěší. Celý to odsýpá, i když chvíli možná až moc rychle, ale co, je to hlavně o rozm*dání lidí na totální ho*na… no ne?

FINÁLNÍ VERDIKT:

Další super snímek  z rukou Craig Zahlera, která uspokojí kdejakou úchylnou mysl. Násilí, trocha napětí a malinko prapodivný romance. Bud Spencer v moderním a hlavně brutálním hávu. Vince Vaughn předvádí výstup, kterým se rozhodně bude moct chlubit v životopise. Když už snímek nabídne něco co úplně nesedí či nevoní, umí to vždy něčím napravit a donutit Vás na přechozí přešlap zapomenout. Jednoduchá oddychovka s parádním ale civilním zpracováním, která na 100% chybí v nabídce našich kin.

90%

Justice League (2017)

Podařilo se nakonec frankensteineovskou produkci zachránit a dočkali jsme se důstojné superhrdinské týmovky?

„DCčková verze Avengers“ vráží do kin. Po rozpacích a patáliích, které provázely natáčení, nás teď všechny zajímá jediné – rozjede Liga spravedlnosti motor DC do správných otáček, nebo ho jen svou snahou „uchlastá?“

Justice League je již pátým snímkem z filmového DC Universa a zároveň třetím filmem režiséra Zacka Snydera, známého pro jeho komiksové adaptace. Vše to začalo před čtyřmi roky Mužem z oceli, který byl sice trochu rozporuplně přijímán, ale zásadních výtek zatím nebylo mnoho a nakonec se prozatím jedná o pravděpodobně divácky nejúspěšnější Snyderův komiksový počin z filmového vesmíru DC. Když nám poté za tři roky Zack dodal Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, fanoušci se rozdělili na dva tábory – jedni milovali skvělou komiksovost snímku, druzí odsuzovali zmatečnost děje a všeobjímající depresi.V mezičase jsme také koutkem oka zhlédli lehce odfláklou Suicide Squad Davida Ayera a plnými doušky si poté vychutnali Wonder Woman od Petty Jenkins, která si zatím užívá označení nejzdařilejšího DC filmu aktuálního provázaného světa. A tady se pomalu dostáváme do listopadu 2017, kdy se Justice League konečně dostává do kin. Po osobní tragédii Zacka Snydera ji dokončil Joss Whedon (Avengers, Avengers: Age of Ultron), který se podílel také na scénáři.

Batman, který díky Supermanovu nesobeckému činu znovu nabyl víru v lidskost, cítí povinnost zachránit svět před hrozbou, která se na něj žene. Lex Luthor, který si v předchozím příběhu zahrával se silami většími než on sám, totiž na lidstvo přivolal něco, s čím nikdo nepočítal. Města po celém světě a nejenom našem, se hemží monstrózními paradémony, pátrajícími po tzv. Mother boxech pro svého pána, mimozemského dobyvatele Steppenwolfa. Proto je třeba vypátrat další hrdiny, pokusit se je přemluvit ke spolupráci a postavit se společnému nepříteli.„Zajímavý produkt dvou režisérů,“ to jsou slova Bena Afflecka, hodnotící rozdělení Justice League mezi potemnělého Zacka Snydera a uvolněného Josse Whedona. Bylo-li zajímavým myšleno, že snímek působí v první polovině značně nesourodě a jednotlivé sekvence se stylově liší a vesměs je neprovází žádné silné společné téma, pak byl film jednoznačně velmi zajímavým. Ono když se na jednotlivé části v tomto úseku příběhu, zkusíte podívat jako na jednotlivé krátké „epizody“, působí většina velmi zdařile, a pokud jste je už neviděli v přehršli sneek-peeků a trailerů, zaujmou a někdy i pobaví. Svůj účel ale úplně nesplní a na konci první části filmu zůstanou buďto neznalí diváci stále bez kontextu a nebo to zkušení komiksáci budou vnímat jako ztrátu času či příliš zjednodušené originy jednotlivých nových postav. Justice League se totiž také samozřejmě potýká s faktem, že více než polovina hrdinů ještě nemá svoje sólovky a tak je potřeba uvést je scénu rychle, stručně, levně. To však v celkovém dojmu působí až moc uspěchaně a není možné zajistit dokonalou soudržnost.

V druhé polovině se film konečně dostane do fáze, kde se příběh spojí a začíná mít trochu tempo. Nechci tady tvrdit, který z režisérů za druhou půlku může (já z ní z nějakého důvodu cítil Whedona), ale hodně akční druhá půlka zkrátka předvedla lepší výkon, než úvodní koktejl, který skutečně působí jako mix dvou režisérů. Příběh se pak konečně docela příjemně vyvíjí, i když stále poměrně krkolomně. Celkovému dojmu nakonec uškodilo, krom nesourodosti, i předčasné zakončení děje. Snímek ve Vás totiž zanechá po poslední scéně zvláštní prázdné místo, které by chtělo zaplnit, avšak nic nepřijde. Myslím si, že kdyby bylo filmu dopřáno pozvolnější tempo a tak hodina stopáže navíc, mohla Justice League zanechat podstatně ucelenější dojem.Z postav a herců mne nejvíc oslovil Cyborg (Ray Fisher), z něhož jsem měl původně vlastně největší strach, nicméně v celkovém pohledu byl příjemným překvapením. Zklamáním byl naopak Bary Allen aka The Flash (Ezra Miller), který podle mne až moc tlačí na pilu a i přes moje počáteční nadšení si mne zkrátka neudržel. Ben Affleck (Batman) a Jason Momoa (Aquaman) byli velmi průměrní. Gal Gadot (Wonder Woman) nebyla tak roztomilá jako ve Wonder Woman, ale měla pár hezkých chvilek.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Film slibující velmi mnoho, ale dodávající mnohem méně. Nesoudržnost a uspěchanost, jsou hlavní mínusy. Rozdíly mezi režiséry jsou znatelné a občas si vzájemně bourají strukturu celého filmu. Mnoho toho bylo vyzrazeno již v trailerech a sneek-peecích, kterých bylo zbytečně moc. Herecké obsazení mne neučarovalo, vysloveným zklamáním byl ale naštěstí jen přehrávající Ezra Miller. Komiksové a akční scény byly vyřešeny pěkně a jedna z věcí co u DC fakt umí jsou easter eggy, kterých bylo málo, ale zase se povedly. Komiksový fanda si zkrátka svoje najde, sešity nepolíbení diváci by však mohli hodnotit ještě přísněji.

Jo a první potitulková scéna není nic moc…. ale na tu druhou si radši vezměte kardiostimulátor!!!

60%

Wonder Woman (2017)

I am Diana of Themyscira, daughter of Hippolyta!

Fanouškem DC Comics, jejich hrdinů a tak všeho kolem jsem už nějakej pátek, nicméně konkrétně Wonder Woman pro mě nikdy nebyla zrovna top-notch. Potom co její hraný celovečerák dostala do režie Patty Jenkins a dokonce ani potom co jsem viděl první trailery, jsem pořád extra nejásal a neměl jsem pocit, že si mě Diana získá na svou stranu. Tohle se ale s premiérou vše změnilo…Režisérka Patty dokázala totiž tuhle komiksovou story zasazenou do období 2. světový války odvyprávět fakt na úrovni. Byl jsem až šokován, jak byla schopná vyobrazit válku a všechny její okolnosti až v Remarquovském stylu (tzn. utrhaný nohy, úpějící vojáci, zákopy atd.). Je to navíc spojené jemným i akčním střihem, který je mezi sebou poměrně dobře vyvážený. Dojem mi kazily hlavně takový ty zpomalený CGI záběry, jenže to už asi k dnešní produkci, která je z většiny stejně ve 3D hold patří. Gal Gadot je místy nedůvěryhodná, ale povětšinou roztomilá, Chris Pine poměrně zazářil (a o to smutnější je jeho přechod k MCU – Marvel Cinematic Universe) a Danny Huston byl díky své snaze udělat německýho Branda z Kmotra poměrně děsivý. Vedlejší herci byli mnohdy velmi zajímaví a rozhodně přispěli svým dílem do mlýna.Příběh mi kupodivu nepřišel děravý ani mdlý, příjemně po celou dobu odsýpal. Zbytečné zápletky a jiné odbočky od děje byli minimalizovány a snímek měl tedy po celou dobu jak spád tak hlavu i patu a stále nabízel něco nového. Záporák byl lehce neočekávaný, ale zas tak nezapůsobil… Fanoušci herní série Injustice, budou dle mého slintat blahem, neboť editoři dokázali tuhle gamesu zhmotnit a vyobrazit v live-action filmu na obřím plátně a precizně ji napodobit. Jako první snímek pro Wunderfrau DCEU jednoznačně a fakticky libový.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Hezky a na parádní filmařské úrovni zpracovaný komiksový snímek s fajn herci, kteří sem tam šlápnou vedle a většinou drží pěknou lajnu. Příběh na rozdíl od jiných komiksových filmů měl hlavu a patu, myšlenku, spád a nebyl mdlý. Fanoušci komiksů i herní legendy Injustice si tohle užijí jednoznačně. Uvidíme co nabídne Patty Jenkinse v druhém díle…

85%