Je poslední film Stevena Spielberga stejně dobrej jako ty legendární který „vykrádá“?
Spielberg je dnes již pojem ve filmovém průmyslu. A to jak režisérský, tak producentský, neboť když zrovna nemá nějaký snímek plně pod svou taktovkou, tak do řady projektů zdárně kecá. Seznam jeho povedených počinů více než převyšuje ty, které třeba trochu nevyšly. Vždy dokáže ve svých filmech velmi dobře zprostředokovat atmosféru a pak i předat publiku něco, co by si z jeho filmu měli odnést. Dokázal Steven všechno tohle i ve svém nejnovějším a velmi očekávaném snímku Ready Player One?
Příběh o světě budoucnosti, kde lidé už nemají kam jít. To teda aspoň tvrdí hlavní postava, pojmenovaná na styl komiksových hrdinů – Wade Watts. Jediné místo úniku z ošklivého světa, je virtuální realita stvořená vývojářem Jamesem Hallidayem zvaná – The Oasis. Místo, kde můžete být kýmkoliv, čímkoliv a dělat cokoliv. Nejenže je toto místo cílem většiny obyvatelů, pravděpodobně celé Zeměkoule, tak se sem snaží prodrat samozřejmě i různé společnosti, které by rády zahltily celou OÁZU reklamami a zpoplatnily členství. Jedním z těchto korporátů je i tzv. IOI, která zaměstnává nespočet „vojáků“ bojujících s ostatními obyč hráči o získání EASTER EGGU (překlad. Velikonoční vejce). Kdo zmákne totiž řadu úkolů, questů chcete-li, nakonec získá možnost, stát se novým vedoucím, adminem chcete-li, celé Oasis. Každopádně ve zkratce, Wade si myslí, že on je tím pravým, kdo by měl vyhrát. Otázkou pak zůstává, zda-li se mu to podaří, když proti němu stojí celej server protivníků?
Našlapaná moderně zpracovaná devadesátková akce podkreslená tematickou hudbou a nespočtem postav a věcí z dnes již legendárních filmů, jako např. DeLorean z Back to the Future, kterej je kombinací KIDa z Knight Ridera a auťáku z Krotitelů duchů. Tohle uspokojí jak dnešní mládež, tak jejich rodiče. Jasně, tenhle kredit nemůžeme úplně připisovat Spielbergovi, neb autorem původní knihy je Neil Gaiman, ale kdyby už nic jiného, Spielberg si minimálně vybral nejlepší čas, převést tento příběh na plátna kin. Zápletku podává celkem jednoduše, mohlo by se zdát, že sem tam až moc. Některá jednání postav pak mohou občas působit nelogicky či lehce krkolomně. I přes tohle ale vše odsýpá, má to spád i příjmenou pointu. Spielberg zdárně jako Mario, skáče mezi levely komedie, rodinného filmu, lehké pohádky a bláznivé „bayovské“ akce. Občas se možná přistihnete, že kvůli velkému množství odkazů na spoustu jiných věcí, her a filmů, začnete spíše hledat, než sledovat příběh i to je ovšem část, která tomuhle filmu patří a nelze ji asi vytýkat jako chybu. Smutkem ovšem bylo, že jsme se nedočkali potitulkové scény, tohle Spielberg, dle mého, nevychytal.
FINÁLNÍ VERDIKT:
Výlet do devadesátek se Spielbergovi slušně vydařil a tak si v kinech můžou snímek vychutnat i děti se svými rodiči. Každý najde to svoje a kdejaký geek bude na film muset koukat vícekrát, aby našel všechny vejce. Trefil i dogma dnešní doby, kdy hry už přestávají být pouhou zábavou a společně s předlohou N. Gaimana nám naznačují, proč hry prvotně vůbec vznikly. Přes občasné krkolomné či nezáživné konverzace vše vyvažuje vizuální zpracování a pěkná akce. Easter eggů je tolik, že občas mohou odvést pozornost od hlavní dějové linky, ale já je rád. Ze všeho nejvíc zamrzela absence potitulkové scény, která by, podle mě, u filmu tohoto typu, neměla chybět.
70%
Když vezmeme v potaz, že tentokrát se Dwayne Johnson spolčí s velkou albínskou gorilou, aby zachránili svět, tak to nezní moc jakože by nám Brad Peyton chtěl zničehožnic začít servírovat nějaké vysoce inteligentní a filozofické snímky. Je fakt, že The Rock jako osamělý primatolog Davis Okoye, který má za nejlepšího kámoše bílou gorilu, to zavání ptákovinou. Ale nebojte bude to ještě lepší… Vona totiž nějaká zlá společnost dělá divný pokusy ve vesmíru a když jednoho krásnýho večera jejich pokus krachne a vzorky nějaký divný látky se po nehodě dostanou na zem, tak nejenže se toho George (ta albínská gorila) načichá, ale společně s ním si to šňupne i vlk a krokodýl. Pak všichni společně vyrostou do nevídaných rozměrů a začnou bejt slušně agresivní. Zlá společnost se nejdřív pokusí tyhle nezdařilý a nechtěný experimenty zlikvidovat a tak pošlou Deathstrokea… ne sorry, špatnej film… Joe Manganiella, aby vyřídil vlka, kterej se mezitím naučil i lítat. Vláda chce samozřejmě taky tenhle problém jako gorila vyřešit, a tak, ale tentokrát na George, vyšlou tátu Batmana… sakra, už zase… chci říct Jeffrey Dean Morgana. Je tam ve filmu taky Naomie Harris, ale ta jen většinu času dělá, že dělá. Teď to asi zní, jakože má Peyton v hlavě fakt slušnej guláš… škodí to ale tomuhle filmu?
I když předchozí odstavec může znít jako totální magořina, tak je tu fakt, že film má inspiraci ve hře Rampage z roku 1986. To by byla částečná omluva. Je ale opravdu omluva potřeba? Tenhle film je totiž i přes to, že v traileru se fakt tváří jako jednoznačný bláznivý béčko, který jen ulovilo hustý obsazení, docela solidním áčkovým počinem. Minimálně teda jeho prvních 70 minut. Pěkné až hororové scény, vyvážené velmi zdařilou akcí, podkreslené dobrou hudbou a velmi fajnově střižené do dobrého rytmu. Dwayne klasicky předvadí super symbiózu mezi komikou, vážností, akčností a vším ostatním co umí, J. D. Morgan je parádní kovbojskej agent, kterej byl do filmu obsazenej beztak kvůli jednomu vtipu o Justice League, ale jsem rád že zůstal i potom. Naomie Harris úplně neoslovila, ale je možný, že za to mohla hlavně její postava. Když se dostaneme na konec snímku, opět se trochu přehoupneme do nějakých těch klišé a již zmíněné lehce béčkové akce, ale zas tak moc to neurazí.
Poznejte mladýho amiše Lea, kterýho nešťastná náhoda a víra jeho rodičů, v poměrně útlém věku připraví o hlas. Vy s ním ale prožijete hlavně budoucnost, kde Leo vede relativně normální život, aspoň tak jak to na němýho amiše v moderní budoucnosti může jít. Má holku, práci, byt a všechny tyhle blbůstky kolem. Všechno je v relativním pořádku, dokud teda nezjistí, že jeho holka řeší svoje trable z minulosti a jemu to nezačne taky ku*vit život. Nejenom že kvůli ní dostane několikrát pořádně po hubě, tak bude muset navíc začít používat třeba mobilní telefon, hrůza co? V průběhu dvou hodin společně s Leem zjistíte, že Naadirah (jeho holka), je úplně někdo jinej než ste si mohli myslet a že v budoucnosti sou všichni permanentně nasraný…
Krásná filmařina. To je aspekt, který hlavně tento film dostává do jiných sfér. Je totiž fakt, že němej amiš ve futuristickým Berlíně v podání Alexander’a Skarsgård’a je sympaťák a jako všichni severský herci, jeho styl vystupování je odlišný, civilní a fajn na koukání. Kulisy jsou jednoduché a rozhodně to není jako sledovat novýho Blade Runnera, ale co, mě to fakt nevadí. Beztak, tenhle jednodušší styl k Jonesovi patří. Z dalších postav jednoznačně zaujme Paul Rudd, kterej je docela krutej záporák a vlastně i jeho kámoš Justin Theroux je velmi zajímavá vložka. Celá sestava dává nakonec dohromady zajímavé panoptikum charakterů a vlastností. I přes to, že příběhově to lehce drhne, sem tam je něco moc natažený nebo zbytečný, dokáže to dokonce i onen skromný vizuál vyvážit a společně s pestrým kaleidoskopem postav to pro mě nakonec dohromady dává celkem fajn podívanou.
Vince tentokrát hraje vobyčejnýho americkýho týpka, o kterým toho vlastně nevíme moc. Jenom to, že jeho žena potratila a jejich vztah je od tý doby trochu nakřivo, jo a taky, že byl asi svýho času boxer. Tahle informace je ale ve filmu tak hezky neobjasněná a dodává hlavní postavě příjemné tajemno. Živobytí mu obstarává odtahování aut, teda jen do doby než ho vyhodí. Pak převáží drogy… pro kámoše… No a právě při jednom takovýmhle svozu se to posere a Brad, teda sorry, Bradley skončí u soudu. Je to hodnej kluk a i přesto, že jeho kumpáni byli fakt dementní, rozhodne se je nenaprášit a přijmout trest, kterej ho čeká. Jasně, lehce ho nas*re, když ho odsoudí na dýl než čekal, ale co už… víc ho naopak naštve, když se dozví, že jeho ženu unesli a hrozí jí potratem, pokud Bradley nesplatí svůj dluh. Tím začíná Bradleyho zběsilá a brutální jízda skrze americký věznice…
Jednoduchej a skromnej příběh, kterej v sobě má tunu násilí, divnou romantiku a lehkou akci. Všechno spojený nenáročným střihem, prostředím a překvapivě povedeným herectvím Vince Vaughna, pro kterýho tohle byla asi životní role. Nemáme tu žádnou velkou pointu, metaforu ani jiný kecy kolem, celý je to jenom o tom, že s hlavním hrdinou se lze sžít a soucítit a že pro lásku člověk udělá cokoliv. Vyrcholení je sice po tom všem skvělým násilí a malinkým napětí trochu kýčovité a lehce stupidní, ale pořád neurazí, ba naopak nakonec možná i přes to vše potěší. Celý to odsýpá, i když chvíli možná až moc rychle, ale co, je to hlavně o rozm*dání lidí na totální ho*na… no ne?
V mezičase jsme také koutkem oka zhlédli lehce odfláklou Suicide Squad Davida Ayera a plnými doušky si poté vychutnali Wonder Woman od Petty Jenkins, která si zatím užívá označení nejzdařilejšího DC filmu aktuálního provázaného světa. A tady se pomalu dostáváme do listopadu 2017, kdy se Justice League konečně dostává do kin. Po osobní tragédii Zacka Snydera ji dokončil Joss Whedon (Avengers, Avengers: Age of Ultron), který se podílel také na scénáři.
„Zajímavý produkt dvou režisérů,“ to jsou slova Bena Afflecka, hodnotící rozdělení Justice League mezi potemnělého Zacka Snydera a uvolněného Josse Whedona. Bylo-li zajímavým myšleno, že snímek působí v první polovině značně nesourodě a jednotlivé sekvence se stylově liší a vesměs je neprovází žádné silné společné téma, pak byl film jednoznačně velmi zajímavým. Ono když se na jednotlivé části v tomto úseku příběhu, zkusíte podívat jako na jednotlivé krátké „epizody“, působí většina velmi zdařile, a pokud jste je už neviděli v přehršli sneek-peeků a trailerů, zaujmou a někdy i pobaví. Svůj účel ale úplně nesplní a na konci první části filmu zůstanou buďto neznalí diváci stále bez kontextu a nebo to zkušení komiksáci budou vnímat jako ztrátu času či příliš zjednodušené originy jednotlivých nových postav. Justice League se totiž také samozřejmě potýká s faktem, že více než polovina hrdinů ještě nemá svoje sólovky a tak je potřeba uvést je scénu rychle, stručně, levně. To však v celkovém dojmu působí až moc uspěchaně a není možné zajistit dokonalou soudržnost.
Z postav a herců mne nejvíc oslovil Cyborg (Ray Fisher), z něhož jsem měl původně vlastně největší strach, nicméně v celkovém pohledu byl příjemným překvapením. Zklamáním byl naopak Bary Allen aka The Flash (Ezra Miller), který podle mne až moc tlačí na pilu a i přes moje počáteční nadšení si mne zkrátka neudržel. Ben Affleck (Batman) a Jason Momoa (Aquaman) byli velmi průměrní. Gal Gadot (Wonder Woman) nebyla tak roztomilá jako ve Wonder Woman, ale měla pár hezkých chvilek.
Režisérka Patty dokázala totiž tuhle komiksovou story zasazenou do období 2. světový války odvyprávět fakt na úrovni. Byl jsem až šokován, jak byla schopná vyobrazit válku a všechny její okolnosti až v Remarquovském stylu (tzn. utrhaný nohy, úpějící vojáci, zákopy atd.). Je to navíc spojené jemným i akčním střihem, který je mezi sebou poměrně dobře vyvážený. Dojem mi kazily hlavně takový ty zpomalený CGI záběry, jenže to už asi k dnešní produkci, která je z většiny stejně ve 3D hold patří. Gal Gadot je místy nedůvěryhodná, ale povětšinou roztomilá, Chris Pine poměrně zazářil (a o to smutnější je jeho přechod k MCU – Marvel Cinematic Universe) a Danny Huston byl díky své snaze udělat německýho Branda z Kmotra poměrně děsivý. Vedlejší herci byli mnohdy velmi zajímaví a rozhodně přispěli svým dílem do mlýna.
Příběh mi kupodivu nepřišel děravý ani mdlý, příjemně po celou dobu odsýpal. Zbytečné zápletky a jiné odbočky od děje byli minimalizovány a snímek měl tedy po celou dobu jak spád tak hlavu i patu a stále nabízel něco nového. Záporák byl lehce neočekávaný, ale zas tak nezapůsobil… Fanoušci herní série Injustice, budou dle mého slintat blahem, neboť editoři dokázali tuhle gamesu zhmotnit a vyobrazit v live-action filmu na obřím plátně a precizně ji napodobit. Jako první snímek pro Wunderfrau DCEU jednoznačně a fakticky libový.
Cineramakův filmový PODCAST 